Jakub Petr: Jsem přesvědčen, že jde český mládežnický hokej nahoru

Vloni bronz, letos stříbro. Je příště na řadě zlato?
(směje se) Netroufám si teď po skončení turnaje polemizovat. Jsme rádi, že nám takhle skvěle vyšel vstup do sezony. Je tu nová parta kluků, teprve se postupně poznáváme. Těch čtrnáct dní, které jsme spolu před turnajem a během něj strávili, je pro nás opět další skvělý zážitek, stejně jako bylo mistrovství světa. Ale finále nám také odhalilo, co jsme věděli, tedy že tu stále ještě máme rezervy. To je pro nás po zbytek sezony zavazující.

Druhé místo na turnaji je jistě velký úspěch?
Samozřejmě, že je. V tom je sice někdy lepší třetí místo, končíte turnaj výhrou a také máte medaili. Ale musíme se na to podívat realisticky, já klukům nemůžu vytknout ani půl slova. Viděli jsme obrovskou kvalitu v podání kanadských hráčů. Mají v týmu některé výborné individuality, ale zkrátka i celkově týmově si zlato rozhodně zasloužili.

Co vám turnaj ukázal?
To, že má tenhle ročník velký potenciál. Spíš musíme hodně pracovat na defenzivní stránce hry. Silnější týmy nás dovedly zatlačit. Měli jsme kvůli tomu někdy trochu problémy. Ale mužstvo se během turnaje vyvíjelo. Odehráli jsme výborné zápasy i co se právě bránění týče, jenže proti Kanadě už jsme nestačili ani dopředu. I únava se už trochu nakumulovala, navíc se těžko hraje, když váš soupeř vstoupí do utkání takhle skvěle. Ale spousta hráčů si řekla o další reprezentační pozvánky a já věřím, že se od tohoto turnaje odrazíme.

Úspěchy této a předchozí generace značí, že se český hokej posouvá k lepšímu, souhlasíte?
Byl bych určitě špatným trenérem nároďáku, kdybych řekl, že se to neposouvá. Obecně řečeno, vidím to velmi pozitivně. Pracuji také na klubové úrovni a vím, jak se to u nás v klubu a koneckonců i jinde mění. Je to vidět i na individuálních dovednostech těchto hráčů. Už po příletu z mistrovství světa jsem to říkal a musím to zopakovat: Bylo vidět, že hrajeme vyrovnané duely s nejlepšími týmy. Nechci naše výhry přeceňovat, měli jsme i porci štěstí, ale jinak jsme jim byli rovnocennými soupeři. Možná s výjimkou finále, ale všichni víme, na jaké úrovni je zámořský hokej. Umí se perfektně připravit na play-off a jejich vstupy do utkání jsou famózní. Ale abych úplně neodbočoval, jsem přesvědčen, že český mládežnický hokej jde nahoru.

Mnoho hráčů ale odchází velmi brzy do kanadských soutěží. Jaký je na to váš názor?
Podle mě je fajn, kdyby tu setrvali dejme tomu do osmnáctého roku. Je to dobré nejen pro jejich hokejový vývoj, ale také celkově pro ten osobní. Ale já určitě nejsem typ trenéra, který je bude zatracovat, protože jdou do zámoří. Popřál jsem jim mnoho štěstí. Budeme v kontaktu a chceme tým udržet co nejvíce pohromadě, i třeba skrz telefony, e-maily a tak dále. My jako realizační tým držíme hodně při sobě, no a hráči koneckonců po zážitcích, jako je tento turnaj, také. I když jdou do Kanady, pořád mají potenciál jak pro osmnáctku, tak pro dvacítku a snad časem i pro áčko.

Co jste klukům po skončení turnaje v kabině říkal?
Ještě než jsme jim poděkovali za celkové působení na turnaji, také jsme si něco chtěli vzít z finále. Chceme se totiž posouvat každým zápasem. Ale jinak samozřejmě takové ty klasické věty, jako hodně štěstí do sezony. S mnohými z nich se totiž uvidíme na klubové úrovni, i třeba jako soupeři. Nová sezona teprve začíná, rozhodně tímto úspěchem nekončí.

Ale to, že poznali takovýto úspěch, jim jistě ve vývoji pomůže?
Ano, mělo by je to nakopnout do další práce. Hlavně je fajn, že už si věří, že mohou hrát s kýmkoliv. Výsledek proti Kanadě tomu sice neodpovídal, ale ta měla úžasně poskládané mužstvo. I takové zápasy se ale dají zvládat lépe. Každopádně i pro jejich vývoj v klubech by to mělo být velmi důležité. posun v této kategorii je velký, na konci sezony budou tito hráči vypadat úplně jinak, jak po technické, tak po mentální stránce.

Vaše kategorie nyní dodává českému mládežnickému hokeji po dlouhé době jednu medaili za druhou. To je určitě skvělá vizitka?
(směje se) A nás to hned tak neomrzí! Má to samozřejmě jednu velkou nevýhodu, my díky tomu moc neumíme prohrávat. Je to vidět i na Memoriálu. Povedl se nám sice skvělý úspěch, ale končíme s takovou tou hořkostí porážky. Musím ale dát ruku do ohně za všechny členy realizačního týmu a také hráče, že nás to zavazuje k další práci.

Snad všichni hráči vás jmenovali jako velký díl na současném úspěchu, že je umíte správně srovnat do latě a vše jim v klidu vysvětlit. Jak se to poslouchá?
Ono to samozřejmě potěší, ale jak každý ví, je to hlavně o kolektivní práci. Nejen hráčů, ale i celého realizačního týmu kolem. Každý přinese ten svůj kousek a ve finále jako realizační tým vystupujeme jako jeden člověk. Nezáleží na tom, jestli je to manažer, trenér brankářů nebo kdokoliv jiný. Postupně se navíc rozrůstáme. Ještě to sice není jako u Kanady, kde zabrali většinu modré čáry, ale to je jiný hokejový svět. Každopádně hráči to takhle musejí cítit. Není to žádná one man show. Tuto filozofii musíme šířit i dál.

Právě na tomto tedy u svých týmů vždy stavíte?
Jednoznačně. Je to základ. Obdivujeme to i u zámořských týmů. Poctivá práce je nutná, ale když už má tým nějakou kvalitu, musíme zapracovat na mentálních věcech. Je pak fajn slyšet, že se kluci na srazy těší. Není to jen o individualitách, my nemáme ve zvyku zmiňovat jednotlivé hráče. Prostě Česká republika jako taková skončila stříbrná.

Před pár lety svaz nastartoval jakousi cestu, po které by se měla mládež dát. Je to na připravenosti jednotlivých hráčů znát?
Rozhodně, a my to i rádi dáváme najevo klubovým trenérům. Jsou to koneckonců kolegové. Vidíme, jak dobře jsou hráči připraveni. Po mistrovství jsme byli hodně rádi, že se pomocí médií rozšířilo, jak jim za jejich práci děkujeme. Změnil se i styl hry, jsme teď schopni hrát aktivní hokej i se špičkovými týmy. Ono to nejde úplně vždy, ale třeba na turnaji proti Švédsku to byly z velké části takové ofenzivní manévry, které trenéry sice úplně netěší, ovšem nezávislému divákovi to ukáže, že jim stačíme. My to na reprezentační úrovni nemůžeme změnit, musí to vycházet z každodenního tréninku v klubu.

Zvedla se také sebedůvěra jednotlivých hráčů?
To s tím asi značně souvisí. Pomohlo nám, že jsme na turnaji měli hned čtyři kluky, kteří byli na i mistrovství světa, další dva pak přijet nemohli. Ti si k úspěchu čichli a teď ho mohou šířit na ostatní. Věřme, že to bude pokračovat.

Kluci po turnaji vyhlašovali, že teď chybí už jen zlato z mistrovství světa. Bude to tedy na konci sezony cílem?
To je hlavně taková euforie (úsměv). My pořád musíme akceptovat sílu našich soupeřů. Finové i Švédové tu třeba hráli skvěle, Švýcaři pak také mají velký potenciál. Ti měli trochu smůlu, že jim někteří hráči chyběli. Sezona je strašně dlouhá, během ní se bude naše sestava hodně měnit a s tím nejsilnějším týmem se sejdeme až na mistrovství světa. Věřím, že máme hodně široký kádr, který může pomýšlet na nominaci, ale o cílech pro mistrovství se budeme bavit až před ním. Až tehdy budeme vědět, na co máme. Hráčům to pak dostaneme do hlav na místě podle situace.

Cítíte, že s úspěchy roste také vaše osobní trenérské renomé?
Jestli se tohle odvíjí od medailí, to je těžké tvrdit. Je to hlavně velká zkušenost a já věřím, že právě to trenéry dělá. Ale znám spoustu kolegů, kteří třeba neměli to štěstí dostat se k nároďáku, ale přitom odvádějí skvělou práci. Je to dost o tom být ve správný čas na správném místě. I parta kluků, kterou jsem ve funkci poznal, je skvělá.

Jaké bude přepnout po takovém výsledku zase na klubovou úroveň, kde vám od pondělí začíná sezona?
Věřím, že to bude otázka pár hodin. Na své svěřence se samozřejmě těším, oni se byli podívat i přímo na turnaji. Vědí, že když přijedu, jsem trochu nepříjemnější, protože když člověk vidí tu reprezentační kvalitu, je náročnější od toho odvyknout. Ale to si sedne (směje se). Do sobotní půlnoci zkrátka můžeme oslavovat, ale v neděli se rozjíždíme do týmů a od pondělí už startuje liga.