MENU
Slovensko, "černý kůň“ turnaje, který mohl překvapit. A to se stalo. Svěřenci trenéra Ivana Feneše předvedli krasojízdu, která skončila až ve finále, v němž nestačili na ruskou osmnáctku. Porážka ale mladíky vůbec nemusí mrzet. Naopak. Svojí hrou dokázali, že slovenský ročník 2004 patří mezi elitu a v budoucnu může každému soupeři pořádně zatopit.
Slováci ve finálovém klání podlehli ruské sborné v poměru 7:2. Po konci zápasu piešťanskou arénou zněla písnička „Aj tak sme stále frajeri“ od Petra Nagyho. „Jsme frajeři. Nikdo by nečekal, že v turnaji skončíme na druhém místě. Myslím si, že bychom to brali všemi deseti. Jsem velmi hrdý na partu, která se tady sešla,“ dojímá se Šimon Nemec. „Už před turnajem jsme se v šatně bavili, že bychom chtěli dosáhnout na medaili. Alespoň to se nám podařilo,“ doplňuje svého spoluhráče Juraj Slafkovský.
Přestože se jedná o zdařilý turnaj, pocity hráčů jsou po závěrečném boji smíšené. „Úspěch těší na srdíčku asi každého, ale myslím si, že všichni jsme chtěli vyhrát. Je to historický úspěch. Momentálně mě ale víc štve, že jsme druzí než to, co jsme dokázali,“ sděluje své dojmy Slafkovský.
Co bylo podle obránce Nemce na jejich hře nejpozitivnější? Týmovost a ofenzíva. „Dali jsme moc gólů na turnaji, což nikdo nečekal. Bojovali jsme až do poslední sekundy. I za stavu 2:7 jsme pořád bojovali a chtěli něco udělat i pro fanoušky, kterých přišlo opravdu moc.“
Jak Nemec nakousl, atmosféra v Piešťanech byla neskutečná. Po dlouhé době mohli do útrob stadionu, byť za přísných podmínek, diváci. „Užíval jsem si to. Snažil jsem se hecovat fanoušky a myslím si, že to bylo něco neskutečného. Podle mě to byl šestý hráč na ledě a škoda, že se nám pro ně nepodařilo vyhrát,“ říká Slafkovský.
Oba mladíci patřili mezi hlavní opory v kabině. „Řekl bych, že jsem to zvládl velmi dobře, až nad moje očekávání. Musím být lídr, společně s Jurom Slafkovským a Filipem Mešárem máme asi nejvíc zkušeností. To se od nás očekávalo a myslím si, že jsme očekávání splnili. Jsem na kluky hrdý, co jsme tady předvedli,“ uvědomuje si svou roli Šimon Nemec, jenž společně s Jurajem Slafkovským debutoval už na letošním seniorském mistrovství světa v Rize.
A právě se světovým šampionátem porovnává svou věkovou kategorii. „Jsou tu nějaké věci, které se u mužů plní jednodušeji. Někdy tu útočníci propadají a jezdí na nás přečíslení, takže my obránci máme celkem dost práce.“
Kvůli celosvětové pandemii byly nejenom v Česku, ale i na Slovensku zrušeny veškeré mládežnické soutěže. Někteří mladíci si tak konečně po dlouhé době mohli zahrát ve své věkové skupině. Své o tom ví i útočník Slafkovský. „Užil jsem si to, aspoň vím, jak hrají moji vrstevníci. Musím říct, že my na Slovensku nejsme o nic pozadu, minimálně v této věkové kategorii.“
Z důvodu sestupu a zastavení nižší divize si bohužel ani v následující sezoně nezahrají Slováci na mistrovství světa osmnáctek mezi elitou. „Všichni jsme smutní, řekl bych, že není v šatně kluk, který by si nechtěl zahrát na áčkovém mistrovství do osmnácti roků. Myslím si, že bychom měli na stejný úspěch na takovém velkém fóru. Snad se to podaří alespoň na dvacítkách. Věřím tomu, že budeme konkurenceschopní a že se dostaneme dál než do čtvrtfinále,“ doufá sedmnáctiletý forvard. „V týmu je velký potenciál.“
