MENU
Břeclav - Když Stan Butler kývl na nabídku trénovat Kanadu na letošním Memoriálu Ivana Hlinky, dobře si uvědomoval, že cokoliv jiného než zlato bude znamenat neúspěch. Pod tímto tlakem vstupovali do turnaje i hráči Javorového listu. Kanaďané se semkli a navzdory tomu, že v některých zápasech měli problém s koncovkou, nakonec dokráčeli ke společnému cíli v podobě vítězství na letošní Memoriálu. Kolébka hokeje vyhrála všech pět svých zápasů na turnaji.
Měl jste k dispozici dva výborné gólmany, Dyllana Wellse a Cartera Harta, kteří hráli skvěle. Bylo těžké rozhodnout, že ve finále bude chytat Wells?
Nebylo to těžké rozhodnutí. V zápase proti Švédsku ve skupině vychytal nulu a výborně zachytal i v semifinále.
Minule jste měli problém vstřelit gól švédskému brankáři Filipu Gustavssonovi, neměli jste před finále strach, že opět budete mít problém v koncovce?
Ne, nestrachovali jsme se. Kanadské výběry jsou vždy silné, když hrají jako tým. A hrát jako tým je více než individualita. My jsme v play off hráli kolektivně, takže jednotlivec nás mohl zastavit v jednom utkání, ale v tom dalším jsme ho po soudržném výkonu dokázali překonat.
Zdálo se, že jste Gustavssona vyvedli při finále z rovnováhy. Řekli jste si před zápasem, že se od úvodních minut budete tlačit do brány?
V semifinále proti Rusku jsme postupem času znervózněli, a tak jsme si chtěli být jisti, že se to nebude opakovat. Chtěli jsme dnes odehrát nejlepší zápas na turnaji, s čímž souvisí dobrý začátek. Možná jsme měli v jiných zápasech vstřelit více branek, ale při finále vše zapadlo do sebe a hráli jsme tak, jak jsme potřebovali.
Start se Vám jednoznačně povedl. Jaký to byl pocit, když jste vedli po první třetině 4:0?
Bylo to skvělé. Možná ještě lepší bylo vedení 6:1 po čtyřiceti minutách. Poté jsme ale dostali v pětiminutovém oslabení dva góly a to byl dobrý test charakteru celého mužstva. Dobré týmy vždy najdou cestu, jak vyhrát a to byl i případ našeho mužstva. Byli jsme elastickou skupinu, mohli jsme být prohnutí, ale nikdy ne zlomení.
Čím myslíte, že to je? Co dělá tento tým tak speciálním?
Hodně tomu napomohla skutečnost, že tato skupina neměla v loňském roce takový úspěch na turnaji U17 World Junior Challenge a hráči chtěli ukázat, že ročník 1998 je přesto dobrý a nachází se v něm silná skupina hokejistů. Do turnaje jsme vstupovali pod velký tlakem, protože bylo na nás, abychom prodloužili šňůru titulů na turnaji na osm. Nechtěli jsme to být zrovna my, kdo tuto sérii ukončí. Velké týmy se dokážou popasovat s tlakem a to byl i náš případ, hráči ukázali charakter.
Máte jako kouč nějakou zvláštní radu pro tyto hráče?
Vždy jim říkám. „ Zlepši se, nebo se zhoršuj každým dnem, ale hlavně nikdy nezůstávej na místě." Při každém tréninku se hráči mohou zlepšovat a vyvíjet se. Tento tým si uvědomuje, že dosáhl velkého úspěchu, ale tito hráči mají motivaci dokázat ještě mnohem větší věci.
