Boj o páté místo? Půjdeme do něj jak do finále, hlásí Jakub Petr

Co se z trenérského pohledu ve druhé třetině stalo, když se to během čtyř minut celé rozplynulo?

Stalo se to tak, že udělali tři exkluzivní věci, sehráli to, co jsme věděli, že hrají. To mě štve. Jako trenér soupeře musím přiznat, že jeden gól, který tam padl, byl nádherný. Ale dvě situace byly jasné a tím jsme strávili v rámci porady spoustu času. Hráč, který na té straně číhá, dal už spoustu takových gólů. Trochu mě štve, že jsme nebyli schopní to pokrýt, nebo se na tom lépe domluvit. Není to chyba jednoho člověka, který tam u toho byl.

Je to škoda, protože hrát se soupeřem, týmem s obrovským talentem, je sebeobětování se a dodržování systému. Nechci být žádný negativista, ale pokud s takovým soupeřem budeme hrát otevřený hokej, tak to bude dopadat jako na minulém mistrovství. Musím ale říct, že je cesta to, co jsme předvedli úvodní třetinu. Bylo to na hraně sebeobětování, kluci se pohybovali ve správných prostorách, získávali kotouče v hloubce hřiště a Rusům to znechutili. Měli jsme dvacet solidních střel z dobrých prostorů. Nebudu říkat, že jsme měli smůlu, protože dalších čtyřicet minut nás vrátilo zase zpátky na zem. Způsob, jak soupeře nachytat, existuje, ale otázka je, jestli jsme toho všichni schopni šedesát minut. Musím uznat, že ruské mužstvo má obrovskou kvalitu a je radost na to koukat.

Dá se tedy říct, že je mimo možnosti vydržet tempo celých šedesát minut?

To jsou zase souhry, jak který ročník je dobrý a s kým je schopný hrát. Jsme s kluky u toho necelé tři týdny, zvládli jsme čtyři zápasy se Švýcary a každý teď bere, že výhra je samozřejmost. Pojďme si ale nalít čistého vína, samozřejmost to není. Jsem rád, že jsme zvládli čtyři zápasy se Švýcarskem, odehráli jsme skvělou partii s Finskem a s Rusy se nám povedla první třetina. Všichni jsme tajně doufali, že je nachytáme a po první třetině jsme byli optimisti. Pak nám ale během čtyř minut dali jasný vzkaz a zápas poslali někam jinam. Důležité bylo, že kluci bojovali dál.

Směrem do další sezóny je otázka, jakým stylem s nimi chceme hrát. Něco jiného je to na dvacítkách, protože víme o jejich individuálních dovednostech, o silných individualitách, které v týmu mají. Je začátek sezóny, hrajeme náš aktivní hokej, který vím, že se líbí. Nicméně to není o tom, že se líbí, ale o tom, jestli je efektivní. Chybí tomu koncovka, o které se bavíme neustále. Poté, co jsme dostali během čtyř minut čtyři góly, jsme měli těžší nohy. Bylo to snad poprvé v našem působení u osmnáctky, kdy jsme došli k odstoupené obraně. V říjnu s nimi hrajeme třikrát a uvidíme, jak se to vyvine.

Není to tak, že by kluci nemohli fyzicky nebo nedodrželi úkoly, ale je to i o nás trenérech. Musíme se nad tím zamyslet a říct si, ano, takhle můžeme hrát aktivní hokej. Jako kouč osmnáctky beru svoji roli, že jsme ve vývoji. Věci, které po nich chceme, jsou moderní. Věřím, že informace, které od nás dostávají a věci, na které reagují, je posouvají i v jejich budoucích individuálních kariérách. Štve mě, že už v pátek budu muset odjet z tohoto parádního turnaje. Když to budeme analyzovat, rozhodla to koncovka zápasu s Finskem. Nebudu optimista, ale nebudu na mužstvo naštvaný, protože zvládlo povinnost a sehrálo parádní partii s Finskem. Hokej nesl parametry toho, v jaké části sezóny se nacházíme.

Kluci dorazili z kabiny odhodlaní na boj o páté místo. Je to opravdu takhle cítit, že se nejedná o méněcenný zápas?

Měli jsme delší proslov. Všichni tušili, že v průběhu sedmé minuty třetí třetiny už se zápasem nic neuděláme. Není to jenom o tom odvděčit se všem kolem turnaje, ale je to zápas se Spojenými státy. Každé utkání má svoji kvalitu. Je to důležitý pro náš tým, který se buduje na mistrovství světa, což je vrchol, ale je to důležité i pro individuální kariéry. Nebudeme se bavit o tom, že je pro nás demotivující hrát o páté místo. Půjdeme na to jako na finále.